Výstava LIBEŇ - ZMIZELÝ SVĚT prodlouženo

6. března 2011 v 16:58 |  NOVINKY
Libeň − zmizelý svět
13. 10. 2010−20. 3. 2011
Muzeum hlavního města Prahy
Na Poříčí 52, Praha 8
Otevřeno denně, mimo pondělí, 9-18 hodin

celý příspěvek zde

http://www.pragueout.cz/umeni/articles/liben-zmizely-svet-7896



Původ Libně zastřen je hustou rouškou dávnověkosti a o vzniku jejím nezachovaly se žádné písemné památky. Pověsti o Libni sahají sice v nejstarší doby české, v léta, kdy kněžna Libuše moudrostí svoji spravovala zemi. I výklad o původu pojmenování jest různý. Jedni vykládají vznik jména od slova Ljuben = ljubiti, jiní od "libého místa" (zátiší) a pod. Jméno Libně existuje od r. 1030, ač staré hrobní nálezy dokazují daleko větší stáří Libně. Obec Libeň trvá od počátku 14. století. Prvé písemné záznamy o Libni jsou z r. 1039, 1090, 1100. Bývala tu tvrz s poplužním dvorem a jediná lučnatá rovina u břehu Rokytnice, kolem niž se zvedaly lesnaté stráně nad Podvinim, Mezihoří, Vítkovou a svahy Hloubětínskými. Dalším byl vrch Libušin (Libušák), Zámecký, Okrouhlík, svahy Prosecké a Střížkovské, Labuťka, Hájek, Balabenka, Sluncová a Ladví. Pokračování Labuťky k Proseku zvalo se Soví vrch a s Podviním mlýnem tvořily stráň "Podviní", kde v chladu stromů skrývala se tvrz Podviní. Prvým majitelem tvrze s poplužním dvorem a prachovnou podviní uváděn jest vinař Bavor. Zde byly vinice již ve 14. století v majetku pánů z Podviní (známých protivníků Jana Husa), o nichž častokráte čteme při dějinách obce pražské. Z prvých majitelů Libně znám jest rod Rotlevů, kteří drželi Libeň od r. 1363 do 1436. Po těchto byl majitelem Libně rod Václava Cooka, pekaře a souseda novoměstského, dále Ludmila z Chýš a z Jirně, pak Václav ze Svárova, Jan Vlašimský z Cimburka, po něm proslulý válečník Václav Vlček z Minic a z Čenova. Dalším držitelem byl staročeský rod pánů z Roupova, po něm Zikmund Holec z Květnice. Dále Mikuláš Bryknar z Brukštejna, místokomorník království českého a konečně Jan Hartvík z Nostic, který prodal Libeň Starému městu pražskému r. 1662 za 82.000 zlatých. Tehdy patřil k Libni zámek s kaplí, sladovna, mlýn, ostrov, zpustlá papírna s hamrem, clo a právo na lov na Vltavě. Od té doby zde bývalo letní sídlo pražských purkmistrů a odtud také přeneseny do staroměstské radnice podobizny pražských primátorů. Později zřízena tu na návrh lidumila Vojty Náprstka a prof. Šauera polepšovna či vychovatelna. R. 1769 přistavěna staroměstským primátorem Bedřichem z Friedenberka ke staršímu zámku část východní a obnovena rokoková kaple Početí Panny Marie s freskami od Ing. Raaba. V létech 1770-1773 sídlila tu císařovna Marie Terezie, r. 1786 byl zde císař Josef II. Také císař Leopold II. dlel tu před svojí korunovací a odtud šel pak korunovační průvod do Prahy. R. 1803 sídlil tu 6 neděl s celým dvorem císař František I. R. 1837 zřízena přičiněním ředitele panství Václava Davídka expositura při zámecké kapli, neboť kostel tu dosud nebyl a Libeň náležela farou k Proseku. R. 1849 zrušeny v Libni vrchnostenské úřady a přeneseny do Karlína. Posledním rychtářem byl statkář Jan Svět (viz Světovo nábřeží Praha-VIII.-Libeň). 29. října 1898 povýšena byla Libeň na město. Posledním Libeňským starostou byl Josef Voctář (viz Voctářova ul., Pr. VIII.). - Ježto židé byli od pradávna pronásledováni, usazovali se v Libni. (R. 1595 za Bryknarů jich bylo v Libni tolik usazeno, že se Libni říkalo "Judendorf".) Teprve privilejí majitele Jana hraběte Hartvika z Nosticů směli Židé v Libni žíti bezpečně. (R. 1713 bylo v Libni 150 křesťanů a na 300 židů.) V okolí Libně bývalo hojně vinic, po nichž pojmenování se dosud udržela. Na př.: Balabenka, Balabenka nová, Baň červená, Císařecká, Gotlaska (=Gotlas později schudl a r. 1848 slep, v dlouhém šedivém plnovousu voděn byl malou dcerkou po Praze a žebral). Dále Kelerka, Jetelka, Kolčavka, (o této viz časopis Máj, ročník VII. - též při ulici Chlumově, Pr. VIII.-Libeň), Košinka, Kundrátka, Les Malovaný, Máchalka, Pavelacká, Pečová, Pekařka, Rokoska či Zámeček pod Kobylisy, Na Stráži, Šetelka, Vlachovka a jiné. V malých Holešovičkách pak byla Truhlářka, Pelc-Tyrolka, Hofmanka, Kozlovka, Herzovka a Kuchyňka. - R. 1848 zřízena v Libni "národní obrana", jejímž velitelem byl továrník Krebeš. O Libni viz též při jednotlivých ulicích libeňských. V místě mimo jiné jest jedna z nejpěknějších a nejúčelnějších Sokoloven.
O orientaci Libně viz při jednotlivých ulicích.

Zmizelý svět Libně

Z ghetta zbyla jen synagoga a tři domy

Arno Pařík



Plánek libeňského přístavu s ramenem Vltavy, které bylo zasypáno v r. 1874





Nová výstava v Muzeu hlavního města Prahy nazvaná Libeň - zmizelý svět nás chce seznámit s historickým a kulturním dědictvím svébytné pražské čtvrti, jejíž malebný kolorit s četnými vinicemi a usedlostmi byl přestavbami ve druhé polovině 20. století již téměř úplně setřen. Zvláštní sekce výstavy je věnována dokumentaci památek libeňského židovského města, které nás zajímají především.


Jméno Libeň je nejspíše odvozeno od přídavného jména libý (krásný). Osada toho jména vnikla zřejmě ve 13.-14. stol. podél říčky Rokytky kolem dvou tvrzí, které stály na místě dnešního zámku a poněkud dále v Podviní. Do historie Libně se významně zapsali její majitelé z let 1520-1595 Bryknarové z Brukštejna, kteří spojili panství Libeň a Podviní a přikoupili Kobylisy, Střížkov, Klecany a Brázdim. Do zdejší židovské historie se zapsal hlavně královský prokurátor Mikuláš Albrecht Bryknar, který se ujal Židů vypovězených z Prahy v letech 1541 a 1557 a dovolil jim usadit se v Libni.


Židovské osídlení se značně rozrostlo po polovině 17. století, kdy tehdejší majitel hrabě Jan Hartvík udělil roku 1656 svým Židům privilegium samosprávy. O pět let později Libeň přešla do majetku Starého Města pražského a Libeňský zámek se stal sídlem staroměstských purkmistrů a později primátorů. Po roce 1680 posílili libeňskou židovskou obec Židé utíkající před morem, který zahubil jen v pražském ghettu tři a půl tisíce obyvatel. V roce 1702 tvořili Židé již 23 % obyvatel libeňského panství, další sem přicházeli z Prahy poté, co je vypověděla Marie Terezie v březnu 1745: tehdy se ghetto rozrostlo až na 766 osob. Podobné velikosti dosáhlo židovské osídlení znovu až ve 2. polovině 19. století: v roce 1860 Židé tvořili 13 % (697 osob), roku 1880 dokonce 22,9 % všech obyvatel Libně, pak však nastal rychlý pokles: roku 1900 už pouze 12,7 %. V roce 1898 byla Libeň povýšena na město, o tři roky později byla sloučena s Prahou jako její VIII. čtvrť.


Tehdy se již libeňské židovské město stalo příbytkem nejchudších předměstských vrstev. Regulační plán z roku 1922 počítal se zbořením ghetta a výstavbou činžovních domů. Od 30. let 20. století bylo židovské město postupně bouráno, největší část po roce 1952, v 60. a v 70. letech 20. stol. Donedávna zbývalo ještě několik domů v Koželužské ulici, tři z nich však zničila velká povodeň v srpnu 2002. Do dnešního dne se tak z rozsáhlého židovského města dochoval jen dům s vnějším schodištěm a mansardovou střechou č. p. 561 v Koželužské ulici a dva domy ve Voctářově ulici - č. p. 595, kde míval hospodu Adolf Kohn (U Horkých), a č. p. 589 z poloviny 18. stol. s pavlačí a zesílenými zdmi proti povodním.



Praha - Libeň





Starý hřbitov se nachází jižně od bývalé židovské čtvrti, s níž byl spojen Vojenovou ulicí. Založen byl asi koncem 16. století a poté byl několikrát rozšiřován. Používán byl do 90. let 19. století. Před rokem 1875 byl zrušen kvůli stavbě dnes již zaniklé železniční stanice Libeň - dolní nádraží jižní cíp areálu, v první třetině 20. století byla překryta nájezdem na Libeňský most severní část celý článek































 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alena Pokorná Alena Pokorná | E-mail | 9. října 2014 v 9:53 | Reagovat

Měl byste někdo fotografii severního náspu železničního mostu na Balabence kolem roku 1962 a starší? Bývala tam kaplička.

2 tom tom | 6. dubna 2015 v 11:27 | Reagovat

nemáme

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama