Na Slatinách (Michle a Strašnice)

28. července 2009 v 13:59 |  VÝLETY A TIPY NA VÝLETY
Slatiny (pomístní název a název ulice Na Slatinách) jsou nouzová kolonie vzniklá po roce 1924 v údolí Slatinského potoka východně od Bohdalce, mezi Záběhlicemi a Strašnicemi, jižně od seřaďovacího nádraží Praha-Vršovice a západně od záběhlické nouzové kolonie Trnkov, která se na rozdíl od Slatin postupně přeměňuje v běžnou čtvrť. Z Bohdalce do Slatin vede jako hlavní přístupová ulice Nad Vršovskou horou přes most (50°03′41.6″ s. š., 14°28′41.7″ v. d.), který překračuje spojovací železnici odstavného nádraží Praha-jih. Několika cestami se dá do Slatin dojít i od Záběhlic.

Nouzové kolonie v oblasti Michle, Záběhlic i Strašnic vznikaly po připojení těchto čtvrtí k Velké Praze roku 1922. Město Praha umožnilo legionářům postavit si zde na městských pozemcích domky. Na strašnické straně železniční trati jsou zase rozsáhlé železničářské kolonie zahrnující kategorie od slušných rodinných domků až po nouzové stavby.

První domek na Slatinách vyrostl za mostem z ulice Nad Vršovskou horou v roce 1924. V roce 1927 jich už bylo přes 300 a v následujících letech zaplnily údolí Slatinského potoka. Kromě legionářů se zde usidlovali i dělníci, kteří stavěli Spořilov a michelskou plynárnu, ale i nezaměstnaní. Mnohé domky vznikaly načerno, bez povolení. Mnohé z domků jsou stavěny velmi improvizovaně, nejen z cihel, ale i z prken a nejrůznějších papundeklů,Tomáš Feřtek v Reflexu napsal, že miniaturním vzhledem domky připomínají Hobitín.

V době rozvoje měli Slatinští i fotbalový klub a kroužek divadelních ochotníků. Nejznámější hospoda, v níž se toto divadlo hrávalo, se jmenovala U Blebtů.

Západní část kolonie, dnes od samotných Slatin oddělená, je v blízkosti ulice U vršovického hřbitova, kolem ulic Pod Bohdalcem I a Pod Bohdalcem II. Kolem roku 1928 vzniklo na západním okraji této kolonie několik řad malých patrových domků s elektřinou, vodou i kanalizací, tzv. Sedmidomky [3] (50°03′49″ s. š., 14°28′13″ v. d.)

Ve třicátých letech vznikla v prostoru mezi těmito dvěma dnešními koloniemi tzv. elektrárna, přesněji pražská rozvodna a energetický dispečink s patrovými činžáky. (50°03′49″ s. š., 14°28′29″ v. d.) Naproti vznikly nízké pavilony pětitřídní školy, která později hrála hlavní roli ve filmu Obecná škola. Této výstavbě muselo ustoupit množství načerno postavených staveb v území, které kolonistům nepatřilo. Postupně z kolonie ujídaly další objekty: garáže trolejbusů (dnes autobusové garáže Vršovice), železniční dílny, sklady atd.

Od 70. let byly lidem, kteří zde mají hlášený trvalý pobyt, nabízeny náhradní byty, což využili jen někteří. Kolonie Na Slatinách slouží zčásti stále jako nouzová kolonie, nepřetržitě od svého vzniku, a zčásti jako zahrádkářská kolonie. Voda a elektřina je do této oblasti již zavedena, plyn a kanalizace nikoliv. Uličky v hlavní části kolonie nejsou pojmenované, celá oblast má souhrnný název Na Slatinách. V plánech Prahy jsou tyto nouzové kolonie cudně popsány jako zahrádkářské osady.
více zdroj wikipedia


Kolonie na Slatinách

Zdroj: Konec bahna Prahy
Autor textu neurčen

Důmyslně a zajímavě přednáší náš globetroter E. St. Vráz o tomto thematu: jak lidé bydlí, o způsobech střechy, či čeho nad hlavou ve všech dílech světa. Až jednou ve své dálce v Holešovicích zatouží po nejsmělejším rozběhu pohnutého života po cestě do pražských periferií, potom se jeho výkladům o světových příbytcích dostane závěrečné kapitoly svrchovaně sensační.

Tam, kam jej posíláme, může se vydat přes Vršovice, mimo Eden. Starý vršovický hřbitůvek, skupina "luxusních" vil "na Bohdalci" zůstanou napravo, my se dáme vzhůru do pole a tam to je, vlevo. Spočítati příbytky té nové kolonie je přeobtížno. Před očima jich přibývá, míhají se jako stádo ovcí. Ale sto je jich jistě - za tři neděle. Když je proběhneme, otevře se nám před očima mělké údolů "Trnkova", za jeho jižním povalem se krčí Záběhlice, k východu ubíhá sevřená plošina seřaďovacího nádraží, u nohou kolotá nedělní Eden, pestří se Vršovické zahrádky a za nimi stoupá svah k literárním Abruzzám. Pěkný koutek pražského světa. Tichý a rušný zároveň. Nad ním je prozatím nebe, ač ta nová kolonie "dělá díru" do světa.

Bude se jmenovat K o l o n i e z a h r a d n í, křtiny ještě neoslaveny, dítě velkoměstské tísně bytové je mladičké, ale už se po nesmírném poli rozrostlo za obzor. Půda je najata za 100-200 Kč ročně, domek je vlastní, stavební materiál: několik primitivních trámečků, rozsekané bedny od cukru, staré plechové reklamy, papír, hřebíky. Napřed přismýčili asi deset starých osobních vagonů, to byl rozkvásek. Není žalostnějšího pohledu nad vyřazený vagon, s kol shozený, vší zpevňovací strůje zbavený, zvláště když už tak dávno udeřila jeho hodina. Kdysi pyšný závodní kůň, nyní zedřená rumařská herka, rozsypaná v trávě za chalupou drnomistrovou a už bez chlupů. Hrobaříci se sletují - chci říci, lidé se v něm zařizují, vaří, děti rodí: kdo nevěřil, že život rozte z hrobů, květ z bahna, vzpřímenost z padlosti? Otvory po lampách ve stropě přikryty prázdnými krabicemi od zavináčů, přitisklými cihlou, skvělá řada oken podle možnosti oslepena na obě oči víčky s beden, rezavým plechem, někde ucpána starým slamníkem.

Každý rodinný dům s nápisy II. tř., III. tř., obsahuje jedinou místnost. Vejdeš a už jako bys byl zase venku. Ale mají tam příkladnou čistotu, pořádek, jsou ve svém a váží si toho. Místa dost malá chaloupka dvěma šťastným dá… Někde je jich arci šťastných osm.

Kolonie má své kupce, krčmáře, holiče, zmrzlinu, "zde se mandluje", mlékárny, gramofony, harmoniky a kino, tuto moderní školu, i chrám, chybí taneční síň a pí. Lavecká. A vedle každého domku je ještě jeden domeček, domečíček, ve valašských osadách bývá umístěn okatěji, před okny bytu, při okraji silnice, neboť nařídil Hospodin skrze Mojžíše, služebníka svého (5. Mojž., kap 23., verš12.): "Budeš míti vně za příbytky místo, na kteréž bys vycházel za potřebou přirozenou, nesa kolík za pasem; a když sedneš, kopati budeš vůkol a vyhrabanou zemí přikryješ to, od čeho ti polehčeno, nebo Hospodin Bůh tvůj chodí uprostřed příbytků, aby vysvobodil tebe…" Ale vody nemají a procházka uprostřed příbytků se stává poněkud ožehavou asi i Hospodinovi.

zdroj www.zabehlice.net

Obecna skola
S tímto filmem urcite nemusíme nikoho seznamovat- v krátkosti jenom uvedeme, že premiéru mel 1.8.1991, natocil ho jako svuj celovecerní debut Jan Sverák,scénár napsal jeho otec Zdenek Sverák. Ve snímku je zachyceno krátké období po 2. svetové válce a mnoho historek detí navštevujících obecnou chlapeckou školu. Film je do znacné míry autobiografií Zdenka Sveráka a získal nominaci na Oskara za nejlepší zahranicní film.
Poblíž nouzové kolonie si mužeme prohlédnout nekteré exteriéry, které byly pro tento film použity.

Na druhé stagi vidíte drevené budovy bývalé obecní školy. Je to nekolik staveb v rade za sebou za kovovým plotem. Dovnitr se asi oficielne nedá jít, ale mužete se zkusit dovolit, treba se vám to podarí. Uvnitr jsou jakési dílny a celkove to místo pusobí zpustlým dojmem.

Cestou mezi první a druhou stagí uvidíte po pravé ruce elektrickou rozvodnu. Je to místo, kde výboj málem zabil Trandáka, jak prezdívali Zdenku Sverákovi ve filmu. Dráty, izolátory, transformátory, to vše stojí na svém míste stejne jako na filmovém plátne. Jen tu chybí tucet pánu s cernými deštníky a Libuše Šafránková, která si úlevou sedne na promácený chodník, když zjistí, že manžel žije. Pod mustkem spojujícím Bohdalec s bývalou nouzovou kolonií Slatina se zase prohnal parní vlak, kterým se chlapci po skoku do vagónu s pískem svezli s psaníckem Igora Hnízda. Bohužel nedokázali správne vystoupit, takže zprávu "Cmelák Igor opakuje výzvu, zustat pannou znamená nerozkvést" museli precíst do telefonu./tady po upozornení znalcu musíme veci uvést na pravou míru- nebyli jsme sami, kdo se domníval, že jde o tenhle mustek, ale pravda je taková, že to tenhle mustek nebyl, byl to jiný mustek na Smíchove. Ale to jiste nezabrání tomu, abyste si na tomhle míste scénu pripomneli, je opravdu podobné/

Cestou ke tretí stagi si mužeme prohlédnout hospodu, do které si chodil Bolek Polívka (Plíha) stežovat na život a ze které Eduv kamarád Tonda vypudil svého tatínka až za pomoci dýmovnice.

Další stage vás dovedou do cásti zvané Sedmidomky. Až do techto míst sahala puvodne nouzová kolonie Na Slatinách. V její západní cásti poblíž ulice U vršovického hrbitova vzniklo nekolik rad malých patrových domku s elektrinou, vodou i kanalizací, tzv. Sedmidomky. Jsou tu až legracne malé domecky a malými zahrádkami, ale panuje tu cilý ruch. Cestou k nim mužete videt nejruznejší tváre velkomesta: nový bytový komplex, vozovna mestských autobusu a zbytky nouzové kolonie. Nove byl v Sedmidomkách postaven komplex s 58 bytovými jednotkami urcený pro neplatice nájemného z obecních bytu Prahy 10. /informace cerpány z wikipedie, z clánku Hledání Obecné školy od Jana Markovice a z portálu hl. m. Prahy/

K tomu, abyste získali cást údaju k výpoctu finálních souradnic, potrebujete prokázat znalosti nekterých drobností z filmu anebo své vyhledávací schopnosti:




Slatiny - zapomenutá čtvrť severně od Spořilova


Časopis Reflexpřinesl nedávno zajímavý pohled z dnešních Slatin - čtvrti severně od Spořilova. Autorem článku, který vyšel pod názvem "Bohdalec" je redaktor pan Tomáš Feřtek. Jeho původní článek nebyl nijak upravován a přinášíme Vám ho v podobě v jaké byl uveřejněn v tomto kvalitním celospolečenském týdeníku.

Asi málokteré místo v Praze je tak všeobecně známé, aniž by si toho byla veřejnost vědoma. Pravděpodobně každý zná film Obecná škola,ale jen málokdo ví, že se odehrává na úpatí vršovického kopce Bohdalec. Dodnes je to zapomenuté území, kus venkova na dohled od centra, jihoamerický slum uprostřed evropského velkoměsta. Ještě tu najdete poslední domy největší nouzové kolonie, která kdy stávala na území Prahy.











Bohdalec - Slatiny - obecná informace o územíRozsáhlé území Bohdalec - Slatiny se nachází v zastavěném území hlavního města Prahy, ale vlivem vývoje okolního prostředí se z něho stal jakýsi "ostrov", nepatřící svým charakterem do zástavby vnitřního města, a který je od ostatních částí Prahy významově a funkčně odtržen a izolován. Je zde nesourodá směs nejrůznějších typů staveb. Jde o směs průmyslových objektů, skladů, hromadných garáží, domů pro bydlení, zahrádkářských kolonií, ale i území s útočištěm bezdomovců a pochybných aktivit. Vzhledem ke složitosti řešení celé oblasti zahrnul Územní plán sídelního útvaru hl. m. Prahy (územní plán) Bohdalec - Slatiny do režimu tzv. velkých rozvojových území, pro který byl vymezen územním plánem zvláštní režim, a pro které byla vyhlášena i stavební uzávěra. www.praha10.cz
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pavel Pavel | E-mail | 9. ledna 2016 v 15:29 | Reagovat

Hezký den přeji,
s nouzovou kolonií na Slatinách mám vlastní zkušenosti již za války a v padesátých letech minulého století v době, kdy byla přivedena pitná voda k obyvatelům do nouzové kolonie - stojany. Voda byla například zavedena do sousedního zahradnictví, kde se pěstovali květiny ale i zelenina. Bydlela zde moje babička, která zde pomáhala místnímu zahradníkovi. Babička byla válečnou vdovou a postavený domek zakoupila za 25 tisíc Kčs v roce 1940. Měla malý vdovský důchod 431,-Kčs. Starala se o vlastní zvířata, včetně kozy a byla soběstačná. Byl zde konsum s potravinami od družstva Včela, neb Bratrství.Lidé se dobře znali a pomáhali si. Pozemky byli pouze časově propachtovány na dvacet let od ČSD, ale další seřazovací nádraží se již nestavělo.

2 ZdenekE ZdenekE | E-mail | 17. ledna 2017 v 15:19 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na tabuk007.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

3 WaclawP WaclawP | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 10:19 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama